Historie
Víceletý finanční rámec se zrodil z krize
Myšlenka vytvoření víceletého finančního rámce se zrodila z krize, v níž se rozpočet EU ocitl na konci 70. let a v 80. letech 20. století. V letech 1979, 1984, 1985 a 1987 se Radě a Evropskému parlamentu nepodařilo včas dosáhnout dohody o rozpočtu EU na následující rok. Tím bylo aktivováno použití těžkopádného systému prozatímních dvanáctin, který vedl k prodlením v realizaci programů a v úhradě plateb členským státům.
Klesající příjmy, rostoucí výdaje
Jedním z důvodů krize rozpočtu EU byla skutečnost, že příjmy se snižovaly, zatímco výdaje rostly. Snížení objemu vlastních zdrojů na příjmové straně způsobilo především odstraňování cel. Na druhé straně politika týkající se zemědělského trhu byla stále nákladnější, byly zahájeny nové politiky (například společná rybářská politika) a ke Společenství přistoupili noví členové (Řecko v roce 1981 a Španělsko a Portugalsko v roce 1986).
Úspěch víceletého finančního rámce
Úsilí o zajištění souladu mezi příjmy a výdaji, spočívající v podstatě ve snaze o získání dodatečných vlastních zdrojů a o omezení výdajů, se ukázaly být nedostatečné. Až přijetí prvního víceletého finančního rámce (tzv. „balíčku Delors I“, který platil v období 1988 až 1992) vytvořilo podmínky, které zajistily hladký a úspěšný rozpočtový proces.
Dva nové prvky
Těchto podmínek bylo dosaženo
- stanovením právně závazných výdajových stropů a
- vytvořením nové kategorie vlastních zdrojů: příspěvku členských států založeného na hrubém národním produktu (HNP), který zajistil rovnováhu výdajových potřeb v rámci stropu vlastních zdrojů.
Rok 1988, tj. první rok víceletého finančního rámce „Delors I“, byl posledním, kdy musel být uplatněn mechanismus prozatímních dvanáctin. Od té doby byly dohodnuty tři další víceleté finanční rámce, přičemž každý z nich pokrýval období sedmi let.
Časová osa
|
1. ledna 1988
Balíček „Delors I“ byl zaměřen na vytvoření vnitřního trhu
Zasedání Evropské rady v Bruselu, konané ve dnech 11. až 13. února 1988
|
|
|
31. prosince 1992
|
1. ledna 1993
Balíček „Delors II“, pokrývající období let 1993 až 1999, byl zaměřen na sociální politiku a politiku soudržnosti a na přípravu zavedení eura
Zasedání Evropské rady v Edinburghu, konané dne 12. prosince 1992
|
|
1. ledna 2000
Účelem třetího víceletého finančního rámce nazvaného Agenda 2000, který pokrýval období let 2000 až 2006, bylo připravit přistoupení
Zasedání Evropské rady v Berlíně, konané dne 25. března 1999
|
31. prosince 1999
|
|
31. prosince 2006
|
1. ledna 2007
Finanční výhled pokrývající období let 2007 až 2013 se přednostně věnoval udržitelnému růstu a konkurenceschopnosti
Zasedání Evropské rady v Bruselu, konané dne 16. prosince 2005
|
|
|
31. prosince 2013
|
| |
|
|
|
Vlastní zdroje: nejvýznamnější změny v průběhu času
Jelikož rozpočet EU nesmí být ve schodku, finanční zdroje jsou pro Evropskou unii zcela nepostradatelné. Druhy příjmů se v průběhu času značně změnily. Na počátku, tedy od roku 1958, bylo Evropské hospodářské společenství financováno téměř výhradně z příspěvků členských států. V roce 1970 byly tyto finanční příspěvky postupně nahrazovány vlastními zdroji skládajícími se pouze z cel a dávek z cukru (tzv. tradiční vlastní zdroje). Od roku 1975 se přidaly vlastní zdroje založené na dani z přidané hodnoty (DPH).
Rostoucí tlak
Tento systém byl v 80. letech 20. století vystaven stále větším tlakům. Zejména odstraňování cel vedlo k poklesu příjmů z vlastních zdrojů, které se tak nebyly schopny vyrovnat s rostoucími výdaji. Z tohoto důvodu byla v roce 1988, kdy začal platit první víceletý finanční rámec, vytvořena nová kategorie vlastních zdrojů: příspěvek členských států založený na hrubém národním produktu (HNP), který byl později nahrazen hrubým národním důchodem (HND). Účelem tohoto vlastního zdroje bylo zajistit rovnováhu výdajových potřeb v rámci stropu vlastních zdrojů.
Příspěvky a opravy
V současnosti tvoří příspěvky členských států založené na jejich HND přibližně 75% příjmů EU, zatímco tradiční vlastní zdroje pokrývají zhruba 13 % a vlastní zdroje založené na DPH zhruba 11 % příjmů EU. Zbývající přibližně 1% tvoří ostatní příjmy, včetně pokut uložených firmám za porušování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže. Postupem času bylo do ustanovení o vlastních zdrojích zavedeno stále více oprav s cílem kompenzovat rozpočtové nevyváženosti u některých členských států.