Spravedlnost a vnitřní věci (SVV)
Oblast spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), která se silně dotýká života evropských občanů, je zřejmě politickou oblastí, na niž měla Lisabonská smlouva největší dopad.
- Téměř celá oblast SVV, s výjimkou rodinného práva, operační policejní spolupráce a v menší míře i dalších oblastí, podléhá postupu spolurozhodování (jehož součástí je hlasování kvalifikovanou většinou v Radě) (viz informační poznámka).
- Na záležitosti, jako je justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, jež dříve patřily do třetího pilíře, se navíc bude vztahovat stejný druh pravidel jako na jednotný trh. Opatření EU i členských států přijatá v těchto oblastech budou tedy podléhat soudnímu přezkumu Soudního dvora v Lucemburku.
Historický přehled ukazuje, že v tomto směru jsme urazili velký kus cesty…
■ Neformální spolupráce a vytvoření schengenského prostoru
Spolupráce členských států v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí začala v polovině sedmdesátých let. Na počátku se jednalo o mezivládní spolupráci na neformálním základě, která probíhala mimo rámec Evropského společenství. Německo, Francie a země Beneluxu uzavřely v roce 1985 Schengenskou dohodu, která byla významným krokem na cestě ke spolupráci členských států v této oblasti. V následujících letech k Schengenské dohodě a její prováděcí úmluvě přistoupily další členské státy, jakož i země mimo EU. Schengenský prostor v současné době zahrnuje 26 zemí (27 členských států mimo Kypr, Irsko, Spojené království, Bulharsko a Rumunsko, plus Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Cílem této dohody bylo umožnit skutečný volný pohyb osob díky zrušení kontrol na vnitřních hranicích a zároveň stanovit doprovodná opatření pro kontroly na vnějších hranicích, politiku v oblasti víz, jakož i policejní a justiční spolupráci v trestních věcech.
■ Na cestě k prohloubené integraci
V listopadu roku 1993 bylo dosaženo další etapy, když vstoupila v platnost Smlouva o Evropské unii, která do svého interinstitucionálního rámce začlenila oblast spravedlnosti a vnitřních věcí, a umožnila tak, aby evropská integrace nabyla nového rozměru.
Se vstupem Amsterdamské smlouvy v platnost v květnu roku 1999 se schengenské acquis stalo součástí institucionálního rámce Evropské unie. Jedním z hlavních cílů Smlouvy je zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti. Tato smlouva rovněž zavedla možnost přijímat opatření týkající se justiční spolupráce v občanských věcech kvalifikovanou většinou, postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem, s výjimkou opatření v oblasti rodinného práva, kdy rozhodnutí přijímá Rada jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.
Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost rozhoduje Rada o většině otázek v oblasti trestního práva rovněž kvalifikovanou většinou postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem v rámci řádného legislativního postupu.
Dánsko, Spojené království a Irsko se neúčastní provádění některých opatření v plné míře.
Zasedání Rady připravují pracovní skupiny a výbory.
■ Výjimky
Je třeba poznamenat, že Dánsko, Spojené království a Irsko se neúčastní v plné míře provádění některých opatření v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, kde jejich účast podléhá určitým podmínkám.
Spojené království a Irsko se neúčastní zejména provádění ustanovení Schengenské dohody týkajících se volného pohybu osob, ochrany vnějších hranic a vízové politiky. Zástupci těchto států se tedy neúčastní hlasování o těchto otázkách v Radě.
■ Pracovní struktury a specializované agentury
V Radě pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV) zasedají přibližně jednou za dva měsíce ministři spravedlnosti a ministři vnitra, aby jednali o rozvíjení a provádění opatření týkajících se spolupráce a společných politik v této oblasti.
Rada nyní přijímá směrnice a nařízení týkající se celé oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a vykonává tak svou funkci spolutvůrce právních předpisů EU. Zasedání Rady připravují pracovní skupiny a výbory, zejména Výbor článku 36 (justiční a policejní spolupráce), Strategický výbor pro přistěhovalectví, hranice a azyl, Výbor pro vnitřní bezpečnost (COSI) založený po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a Pracovní skupina pro otázky občanského práva.
Politiky související s prostorem svobody, bezpečnosti a práva provádějí členské státy a orgány EU.
Orgánům EU v jejich práci pomáhají specializované agentury, zejména: