Schengen

Volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z nejvýznamnějších a nejkonkrétnějších výsledků procesu integrace do EU. Tento volný pohyb je možné zaručit a zachovat díky dvěma základním zásadám: solidaritě (sdílení zátěže, kterou nesou především země na vnější hranici schengenského prostoru) a vzájemné důvěře (členské státy důvěřují kontrolám prováděným ostatními členskými státy).

Schengenská dohoda byla podepsána v roce 1985. Do „rodiny“ schengenských států dnes patří 28 zemí a další země jsou již plně připraveny, aby se k ní připojily. Schengenskými záležitostmi se zabývá zvláštní pracovní skupina Rady, která může zasedat ve čtyřech různých složeních: pro schengenské hodnocení, schengenské acquis, SIS/SIRENE a technologie v rámci SIS (SIS-TECH).

 

■ SCHENGENSKÉ HODNOCENÍ

Schengen evaluationV roce 1998 byl zřízen Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu, který byl v roce 1999 začleněn Amsterodamskou smlouvou do rámce EU. Jeho úkolem je zaručit, aby země, které si přejí připojit se k schengenskému prostoru volného pohybu, řádně uplatňovaly schengenské acquis, a zajistit řádné uplatňování tohoto acquis v zemích, které součástí Schengenu již jsou. Již od založení stálého výboru provádí hodnotící výbory sestávající z odborníků ze členských států schengenského prostoru, spolu se zástupcem Komise a zástupcem generálního sekretariátu Rady pravidelné hodnotící návštěvy s cílem prověřit, zda se řádně provádí acquis v těchto oblastech:

  • ochrana hranic (vzdušných, námořních a pozemních);
  • přeshraniční policejní spolupráce;
  • ochrana údajů;
  • provoz SIS-SIRENE;
  • udělování víz (konzuláty).

 

Týmy odborníků zjišťují obtíže a nedostatky a rovněž činí doporučení a návrhy na zlepšení za účelem optimalizace uplatňování schengenského acquis a spolupráce mezi členskými státy a pokud možno určují osvědčené postupy týkající se způsobu provádění acquis.
Všechny tyto prvky jsou zahrnuty v hodnotících zprávách, které následně projednává a přijímá Pracovní skupina pro schengenské záležitosti (schengenské hodnocení).

 

logo SIRENE

"Chráníme Evropu
bez vnitřních hranic" 

■ SIRENE

Zkratka SIRENE znamená Supplementary Information Request at the National Entry (žádost o doplňující informace k vnitrostátnímu záznamu) a odkazuje na hlavní úkol centrál SIRENE zřízených ve všech členských státech Schengenu, jímž je výměna dodatečných nebo doplňujících informací o záznamech uskutečňovaná mezi příslušnými státy.

Jako „centrály SIRENE“ jsou označovány národní koordinační úřady v zúčastněných zemích, které poskytují doplňující informace k záznamům a koordinují opatření související se záznamy v schengenském informačním systému (SIS). Rovněž zajišťují přijetí odpovídajících opatření v případě zatčení hledané osoby, v případě pokusu o opětný vstup do schengenského prostoru ze strany osoby, jíž byl vstup do tohoto prostoru odepřen, nebo je-li nalezena pohřešovaná osoba, zajištěno odcizené vozidlo nebo doklad totožnosti apod.

Centrály SIRENE rovněž zajišťují výměnu údajů důležitých pro policejní a justiční spolupráci, provádějí vyhledávání v databázích, koordinují přeshraniční operace atd.


 

■ SCHENGENSKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM – SIS

 Schengenský informační systém (SIS) je společnou databází, která obsahuje údaje o osobách a předmětech. SIS využívá policie, pohraniční a migrační orgány a donucovací orgány zúčastněných zemí. Přístup do databáze, který se řídí přísnými pravidly ochrany údajů, je možný na hranicích, na území zúčastněného státu i na konzulátech v zahraničí.

K 1. lednu 2013 obsahoval SIS více než 46 milionů záznamů, z nichž přibližně 1 milion se týkal osob a zbývajících 45 milionů se týkalo ztracených nebo odcizených předmětů, pro účely zajištění nebo jako důkazy v trestním řízení.

Dne 9. dubna 2013 byl zprovozněn Schengenský informační systém druhé generace („SIS II“), který je doplněn o další, zdokonalené funkce.

Informace jsou uspořádány ve formě záznamů, přičemž každý záznam je tvořen souborem údajů, které orgánům umožňují identifikovat osoby či předměty a následně přijmout příslušná opatření. Tento systém využívá policie, pohraniční stráž, celníci a vízové a donucovací orgány v celém schengenském prostoru.

Do SIS II je možné vložit kopii Evropského zatýkacího rozkazu a propojovat jednotlivé záznamy. Rovněž je možné uchovávat záznamy o větší škále předmětů, mimo jiné o plavidlech, letadlech, kreditních kartách a průmyslových zařízeních.

SIS II obsahuje i fotografie a otisky prstů. Zpočátku budou používány pouze pro potvrzení totožnosti dané osoby; v případě, že bude k dispozici potřebná technologie, by otisky mohly být využívány i ke zjišťování totožnosti osob.

SIS II [1] je v provozu ve 24 členských státech EU a ve čtyřech zemích mimo EU, které jsou zapojeny do schengenské spolupráce – v Norsku, na Islandu, ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku.

[1] Právní předpisy týkající se SIS II: nařízení (EU) č. 1986/2006, nařízení (EU) č. 1987/2006, rozhodnutí 2007/533/SVV, rozhodnutí 2013/115/EU, rozhodnutí 2013/157/EU a rozhodnutí 2013/158/EU.