Šedesát let existence Rady

Před 60 lety, ve dnech 8.–10. září 1952, proběhlo v Lucemburku první zasedání Rady. Jednalo se o zasedání zvláštní Rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), předchůdkyně dnešní Rady Evropské unie. V rámci Rady se tehdy setkali jen zástupci šesti zakládajících členských států (Německa, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemska a Lucemburska). Dnes EU sestává z dvaceti sedmi členských států.

„Cercle Municipal“ v Lucemburku, kde se v letech
1952 až 1967 konala zasedání zvláštní
Rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli
© Johnny Chicago, lb.wikipedia

Rada byla ustavena na inauguračním zasedání konaném na lucemburské radnici dne 8. září. Jejím prvním předsedou byl německý kancléř Adenauer. Mezi první rozhodnutí tohoto zářijového zasedání v roce 1952 patřilo přijetí jednacího řádu Rady a zřízení sekretariátu Rady, který dodnes zajišťuje podporu činnosti Rady EU.

Dne 20. září letošního roku proběhne 3185. zasedání Rady, a to ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci (SVV). Současné číslování zasedání Rady pochází z roku 1967, kdy vstoupila v platnost „Slučovací smlouva“, kterou byla vytvořena jednotná Rada a jednotná Komise. Před tímto datem se již konalo přibližně 460 zasedání Rady ESUO (od roku 1952) a Rady Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) (od roku 1958).

 

Doplňující informace: Fakta a čísla týkající se Rady

• Rada je orgánem EU, v němž zasedají zástupci vlád členských států. Tento orgán – společně s Evropským parlamentem – vykonává legislativní a rozpočtovou funkci. Činnost Rady zahrnuje také vymezování politik a koordinaci, zejména v hospodářských otázkách, a to v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. V Radě je každý členský stát zastoupen na ministerské úrovni, přičemž dotyčný zástupce je zmocněn zavazovat vládu svého členského státu a vykonávat hlasovací právo.
   
• Rada je jediný orgán, avšak zasedá v deseti různých složeních: ve složení pro obecné záležitosti, zahraniční věci, hospodářské a finanční věci (ECOFIN), spravedlnost a vnitřní věci (SVV), zemědělství a rybolov, zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum), dopravu, telekomunikace a energetiku, životní prostředí a vzdělávání, mládež, kulturu a sport.Složení Rady v současné podobě byla stanovena Evropskou radou na zasedání v Seville v červnu roku 2002 (Rada pro obecné záležitosti a Rada pro zahraniční věci byly samostatně vyčleněny poté, co v prosinci roku 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva).
   
• Ministři pro obecné záležitosti, ministři zahraničí, ministři pro hospodářské a finanční věci a ministři zemědělství se zpravidla scházejí každý měsíc. Jiná složení Rady zasedají jednou až třikrát za pololetí. Celkový roční počet zasedání Rady se z 20 zasedání v roce 1967 postupně zvyšoval až do roku 1993, kdy se uskutečnil historicky nejvyšší počet zasedání, a to 96. Od té doby se počet zasedání ustálil přibližně na 70–75 ročně.
   
• Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou. Mezi členské státy je rozděleno celkem 345 hlasů. Jedná-li Rada na návrh Komise, je kvalifikované většiny dosaženo, jestliže nejméně 14 členů Rady odevzdá alespoň 255 hlasů vyjadřujících kladné stanovisko. Kterýkoli člen Rady může kromě toho požádat, aby bylo potvrzeno, že hlasy „pro“ zastupují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel EU. Podle Lisabonské smlouvy budou od 1. listopadu 2014 pro kvalifikovanou většinu platit nová pravidla.
   
• Předsednictví jednotlivých složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, zajišťují zástupci členských států v Radě na základě systému šestiměsíční rotace. Radě pro zahraniční věci předsedá vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
   
• Za přípravu práce Rady odpovídá Výbor stálých zástupců vlád členských států (COREPER). Samotná jednání tohoto výboru připravuje více než 150 výborů a pracovních skupin, složených z delegátů jednotlivých členských států.
   
• Hlavním trendem v Radě je v posledních letech zvýšená transparentnost a otevřenost, pokud jde o přístup veřejnosti k dokumentům i k přenosům jejích jednání. V roce 1992 byly na zasedání Evropské rady v Edinburghu zavedeny „veřejné rozpravy“ a tato praxe byla v následujících letech značně rozšířena, nejnověji Lisabonskou smlouvou. Podle této smlouvy Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm. Veřejné rozpravy a jednání lze sledovat na internetu prostřednictvím videopřenosů na adrese http://video.consilium.europa.eu/.
   
• Zasedání Rady se konají v Bruselu a v dubnu, červnu a říjnu v Lucemburku. Zasedání se nicméně již konala také na jiných místech, zejména v Ženevě v rámci jednání Světové obchodní organizace (WTO).
   
• Na prvním zasedání Rady v roce 1967 se u jednacího stolu sešli zástupci pouze šesti zakládajících zemí mluvící čtyřmi jazyky. Následná rozšíření v roce 1973 (Dánsko, Irsko a Spojené království), 1981 (Řecko), 1986 (Španělsko a Portugalsko), 1995 (Rakousko, Finsko a Švédsko), 2004 (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) a 2007 (Bulharsko a Rumunsko) zvýšila tento počet na současných dvacet sedm zemí a dvacet tři úřední jazyky. V červenci roku 2013 má k Evropské unii přistoupit Chorvatsko.
   
• Kromě řádných a formálních zasedání Rady, která se konala od roku 1967, pořádá úřadující předsednictví během svého šestiměsíčního funkčního období řadu neformálních setkání ministrů ve své zemi. Výsledkem těchto setkání nejsou formální závěry či rozhodnutí, avšak ministři mají možnost věnovat se neformální výměně názorů, často za účelem stanovení hlavních směrů budoucí činnosti.
   
• Radě je nápomocen generální sekretariát pod vedením generálního tajemníka, kterým je v současné době Uwe Corsepius. V generálním sekretariátu pracuje přibližně 3 000 úředníků.
   
• Generální sekretariát Rady rovněž podporuje práci Evropské rady a jejího předsedy Hermana Van Rompuye.
   
• Rada sídlí v Bruselu, od roku 1995 v budově Justus Lipsius v blízkosti náměstí Rond-point Schuman v „evropské čtvrti“. Sídlem Rady byla nejdříve budova „Ravenstein“ v centru Bruselu a poté, v letech 1971 až 1995, budova „Charlemagne“.

Další informace:
Tisková zpráva z prvního zasedání Rady, konaného ve dnech 8.–10. září 1952 v Lucemburku (pdf, fr)
Tisková zpráva z prvního zasedání zvláštní Rady ministrů ESUO (Lucemburk 10. září 1952) (en)