Rada – místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se Evropské unie
Rada přijímá, nejčastěji spolu s Evropským parlamentem, akty, které mají přímý vliv na život občanů a značný mezinárodní dopad.
Rada je orgánem Unie, v němž zasedají zástupci vlád členských států, tj. ministři jednotlivých členských států odpovědní za příslušné odvětví. Složení Rady a to, jak často zasedá, se liší v závislosti na projednávaných tématech. Například ministři zahraničních věcí se scházejí přibližně jednou měsíčně v rámci Rady pro zahraniční věci. Ministři hospodářství a financí se rovněž scházejí jednou měsíčně na zasedání takzvaného Ecofinu, což je složení Rady, které se zabývá hospodářskými a finančními věcmi.
Rada zasedá celkem v deseti složeních, která pokrývají všechny politiky Unie. Soudržnost jednání v jednotlivých složeních Rady a přípravu zasedání Evropské rady zajišťuje Rada pro všeobecné záležitosti složená zpravidla z ministrů zahraničních věcí nebo ministrů pro evropské záležitosti.
Úkoly Rady:
- přijímá legislativní akty (nařízení, směrnice atd.) nejčastěji postupem „spolurozhodování“ s Evropským parlamentem;
- přispívá ke koordinaci politik členských států, například v hospodářské oblasti;
- vytváří společnou zahraniční a bezpečnostní politiku podle strategických směrů vymezených Evropskou radou;
- uzavírá mezinárodní dohody jménem Unie;
- spolu s Evropským parlamentem přijímá rozpočet Unie.
Rada v roli normotvůrce
Rada je spolu s Evropským parlamentem normotvůrcem Unie. Ve většině případů může Rada vytvářet legislativní akty pouze na základě návrhů, které jí předkládá Evropská komise. O předložení vhodných návrhů může Komisi rovněž sama požádat. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohou Komisi vyzvat k předložení návrhu i občané, jestliže shromáždí jeden milion podpisů. Jedná se o právo občanské iniciativy.
Počet hlasů každého členského státu stanoví Smlouvy. Smlouvy dále vymezují případy, ve kterých je při hlasování vyžadována prostá většina, kvalifikovaná většina nebo jednomyslnost.
Projednávání návrhu legislativního aktu v Radě a hlasování o něm nebo obecná rozprava na úrovni Rady jsou veřejné. Tato jednání můžete sledovat v přímém přenosu na internetových stránkách Rady (video.consilium.europa.eu) a podívat se například, jak váš ministr prezentuje postoj vaší země. Písemná dokumentace, kterou mají ministři k dispozici, je rovněž přístupná všem.
Naproti tomu rozpravy týkající se nelegislativních oblastí, jako je například oblast zahraničních věcí, veřejné nejsou. Po zasedáních Rady však vždy následuje tisková konference a je vydána tisková zpráva, v níž jsou objasněna přijatá rozhodnutí.
Kvalifikované většiny je dosaženo v případě splnění dvou následujících podmínek:
- je získán souhlas většiny členských států (v některých případech dvoutřetinové většiny);
- ve prospěch návrhu je podáno alespoň 255 hlasů z celkového počtu 345 hlasů.
Navíc může každý členský stát požádat o potvrzení, že hlasy odevzdané ve prospěch návrhu zastupují nejméně 62 % celkového obyvatelstva Unie. Pokud tato podmínka není splněna, není rozhodnutí přijato.
| Rozdělení hlasů mezi členské státy |
| Německo, Francie, Itálie, Velká Británie |
29 |
| Španělsko, Polsko |
27 |
| Rumunsko |
14 |
| Nizozemsko |
13 |
| Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko |
12 |
| Rakousko, Bulharsko, Švédsko |
10 |
| Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko, Finsko |
7 |
| Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko |
4 |
| Malta |
3 |
| CELKEM |
345 |
Předsednictví Rady
Pořadí předsednictví
ROZHODNUTÍ RADY ze dne 1. ledna 2007 o pořadí pro výkon předsednictví Rady
Text rozhodnutí
Radě postupně předsedá všech 27 členských států Unie, které se střídají vždy po šesti měsících. Během těchto šesti měsíců předsednictví řídí zasedání na všech úrovních, navrhuje politické směry a vypracovává kompromisní návrhy nezbytné k přijetí rozhodnutí Rady.
V zájmu kontinuity práce Rady šestiměsíční předsednictví úzce spolupracují v rámci tříčlenných skupin. „Trojka“ předsednictví připravuje společný program činností Rady na období 18 měsíců.
Šestiměsíční předsednictví nepředsedá jedinému složení Rady, a to Radě pro zahraniční věci, které po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost předsedá vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Tuto funkci zastává od 1. prosince 2009 Catherine Ashtonová. Zhruba dvaceti pracovním skupinám působícím v oblasti zahraničních věcí rovněž předsedá stálý předseda jmenovaný vysokým představitelem.