Pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Evropské unie
Jazyková rozmanitost je jedním ze základních rysů Evropské unie a představuje významné kulturní bohatství. Orgány Evropské unie mají společná „pravidla pro používání úředních jazyků“, stanovená Radou v roce 1958.
Orgány Evropské unie používají v současné době 24 úředních jazyků: angličtinu, bulharštinu, češtinu, dánštinu, estonštinu, finštinu, francouzštinu, chorvatštinu, irštinu, italštinu, litevštinu, lotyštinu, maďarštinu, maltštinu, němčinu, nizozemštinu, polštinu, portugalštinu, rumunštinu, řečtinu, slovenštinu, slovinštinu, španělštinu a švédštinu.
K zajištění fungování Rady a Evropské rady jakožto mnohojazyčných orgánů má generální sekretariát Rady k dispozici překladatelskou službu, která v případě právních předpisů úzce spolupracuje s ředitelstvím právní služby pro kvalitu legislativy.