Pravidla pro používání úředních jazyků v Radě a Evropské radě
Rada a Evropská rada jednotným způsobem uplatňují pravidla pro používání úředních jazyků v orgánech Evropské unie.
Během jednání Rady a Evropské rady se zástupci členských států (ministři na úrovni Rady, hlavy států nebo předsedové vlád na úrovni Evropské rady) vyjadřují ve svém jazyce, přičemž řádnou mnohojazyčnou ústní komunikaci zajišťují tlumočníci Generálního ředitelství Evropské komise pro tlumočení (dříve Společná tlumočnická a konferenční služba – SCIC).
Rada a Evropská rada jednají na základě dokumentů, které jim jsou předloženy ve všech úředních a pracovních jazycích. Všechny jazykové verze mají stejnou právní sílu a politickou váhu. Právní akty přijaté Radou a Evropskou radou, jakož i zakládající smlouvy a všechny dokumenty zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie jsou ve všech úředních jazycích bezplatně k dispozici v interinstitucionální databázi Eur-Lex.
Pokud jde o komunikaci s občany, Rada a Evropská rada vždy usilují o co nejširší možné uplatňování zásady mnohojazyčnosti. Podle Smlouvy se může každý občan Unie obrátit písemně na Radu a Evropskou radu – podobně jako na každý jiný orgán nebo instituci Unie – v jednom z úředních jazyků a ve stejném jazyce obdrží odpověď.
Z praktických důvodů však měla mnohojazyčnost Rady a Evropské rady vždy určité hranice. Pro vnitřní komunikaci v rámci těchto orgánů, kde se předpokládá, že všichni úředníci a ostatní zaměstnanci znají kromě svého mateřského jazyka další dva jazyky Unie, se používají jazyky, jejichž znalost je nejrozšířenější; totéž platí pro jednání, jichž se účastní odborníci nebo úředníci členských států, kteří rovněž zpravidla používají alespoň jeden cizí jazyk. Tato omezení mají důvody praktické i rozpočtové, neboť umožňují snížit provozní výdaje.